ludwig:stimmen:anton:lyrics
Unterschiede
Hier werden die Unterschiede zwischen zwei Versionen angezeigt.
| Beide Seiten der vorigen RevisionVorhergehende ÜberarbeitungNächste Überarbeitung | Vorhergehende Überarbeitung | ||
| ludwig:stimmen:anton:lyrics [2026/08/26 09:53] – gelöscht - Externe Bearbeitung (Unbekanntes Datum) 127.0.0.1 | ludwig:stimmen:anton:lyrics [2026/08/26 12:13] (aktuell) – admin | ||
|---|---|---|---|
| Zeile 1: | Zeile 1: | ||
| + | ===== Antons Lied ===== | ||
| + | // | ||
| + | |||
| + | {{jPlayerPlaylist>: | ||
| + | |||
| + | [[ludwig: | ||
| + | |||
| + | |||
| + | ==== ANTON — deutsch ==== | ||
| + | |||
| + | Ich bin Anton Špaček,\\ | ||
| + | ich bin hier geboren.\\ | ||
| + | Hinterm Haus die Felder,\\ | ||
| + | vor dem Haus der Weg.\\ | ||
| + | Vater sagte: „Preußen.“\\ | ||
| + | Mutter sprach „po našimu“.\\ | ||
| + | Und wenn einer fragte,\\ | ||
| + | sagten wir: „Von hier“.\\ | ||
| + | |||
| + | Als die Deutschen kamen\\ | ||
| + | brachten manche Blumen,\\ | ||
| + | manche standen schweigend, | ||
| + | manche gingen heim.\\ | ||
| + | Vater sagte: „Endlich.“\\ | ||
| + | Mutter machte weiter.\\ | ||
| + | Ich war zwanzig Jahre.\\ | ||
| + | Was verstand ich schon?\\ | ||
| + | |||
| + | Dann kam ein Schreiben, | ||
| + | oben war ein Adler.\\ | ||
| + | Mein Name auf Deutsch,\\ | ||
| + | so hieß ich schon einmal.\\ | ||
| + | Niemand fragte: Willst du?\\ | ||
| + | Niemand sagte: Bleib doch.\\ | ||
| + | Ich bekam die Uniform.\\ | ||
| + | Und ich zog sie an.\\ | ||
| + | |||
| + | Bei den Soldaten war einer,\\ | ||
| + | ein Überzeugter, | ||
| + | er sprach vom Führer,\\ | ||
| + | ich sprach von zu Hause.\\ | ||
| + | Er glaubte an Deutschland.\\ | ||
| + | Ich glaubte an — was denn?\\ | ||
| + | An das Haus, die Felder,\\ | ||
| + | und dass ich wieder heimkomm’.\\ | ||
| + | |||
| + | Dann kam der Befehl.\\ | ||
| + | |||
| + | Ich habe geschossen.\\ | ||
| + | |||
| + | Ist jemand gestorben\\ | ||
| + | durch meine Hand?\\ | ||
| + | Ich hörte die Schreie.\\ | ||
| + | Hab ich getroffen? | ||
| + | Ich weiß noch immer:\\ | ||
| + | |||
| + | Ich habe geschossen.\\ | ||
| + | |||
| + | Weiter ging es ostwärts.\\ | ||
| + | Straßen, Staub und Dörfer.\\ | ||
| + | Und in den Gesichtern\\ | ||
| + | sah ich Angst und Zorn.\\ | ||
| + | Manchmal sprach ich leise\\ | ||
| + | mit mir „po našimu“.\\ | ||
| + | Keiner der Kameraden\\ | ||
| + | wusste, was ich sprach.\\ | ||
| + | |||
| + | Sechs Jahre später\\ | ||
| + | war Deutschland vergangen.\\ | ||
| + | Ich ging heim nach Hlučín.\\ | ||
| + | Wieder andre Fahnen.\\ | ||
| + | Wieder stand mein Name\\ | ||
| + | irgendwo verkehrt.\\ | ||
| + | |||
| + | Man fragte:\\ | ||
| + | Warst du Deutscher? | ||
| + | Ich sagte:\\ | ||
| + | „Ich war hier.“\\ | ||
| + | Man fragte:\\ | ||
| + | „Warst du Soldat? | ||
| + | Die Antwort blieb ich schuldig.\\ | ||
| + | |||
| + | Es hielt an,\\ | ||
| + | das lange Schweigen.\\ | ||
| + | Meinen Enkelkindern\\ | ||
| + | sang ich manchmal leise\\ | ||
| + | noch ein Lied von früher.\\ | ||
| + | Deutsch war eine Zeile.\\ | ||
| + | Und eine in „po našimu“.\\ | ||
| + | |||
| + | Ich bin Anton Špaček.\\ | ||
| + | Fragt nicht,\\ | ||
| + | was ich gewesen:\\ | ||
| + | Deutscher\\ | ||
| + | oder Tscheche?\\ | ||
| + | |||
| + | **Ich bin von hier.**\\ | ||
| + | |||
| + | |||
| + | ---- | ||
| + | |||
| + | |||
| + | ==== ANTON — tschechisch ==== | ||
| + | |||
| + | {{jPlayerPlaylist>: | ||
| + | |||
| + | Jsem Anton Špaček,\\ | ||
| + | narodil jsem se tady.\\ | ||
| + | Za domem jsou pole,\\ | ||
| + | před domem je cesta.\\ | ||
| + | Táta říkal: „Prusko.“\\ | ||
| + | Máma mluvila po našimu.\\ | ||
| + | A když se někdo zeptal,\\ | ||
| + | říkali jsme: „Jsme odsud.“\\ | ||
| + | |||
| + | Když přišli Němci,\\ | ||
| + | někteří nesli květiny,\\ | ||
| + | někteří mlčky stáli,\\ | ||
| + | někteří šli domů.\\ | ||
| + | Táta řekl: „Konečně.“\\ | ||
| + | Máma dělala dál svou práci.\\ | ||
| + | Bylo mi dvacet let.\\ | ||
| + | Co jsem tehdy věděl?\\ | ||
| + | |||
| + | Pak přišel dopis.\\ | ||
| + | Nahoře byl orel.\\ | ||
| + | Mé jméno bylo německy.\\ | ||
| + | Tak jsem se jmenoval už jednou.\\ | ||
| + | Nikdo se neptal: „Chceš? | ||
| + | Nikdo neřekl: „Zůstaň.“\\ | ||
| + | Dostal jsem uniformu.\\ | ||
| + | A oblékl jsem si ji.\\ | ||
| + | |||
| + | Mezi vojáky\\ | ||
| + | byl jeden přesvědčený.\\ | ||
| + | On mluvil o Vůdci,\\ | ||
| + | já mluvil o domově.\\ | ||
| + | On věřil v Německo.\\ | ||
| + | Já věřil — v co vlastně?\\ | ||
| + | V náš dům, v ta pole\\ | ||
| + | a že se zase vrátím domů.\\ | ||
| + | |||
| + | Pak přišel rozkaz.\\ | ||
| + | |||
| + | Střílel jsem.\\ | ||
| + | |||
| + | Zemřel někdo\\ | ||
| + | mojí rukou?\\ | ||
| + | |||
| + | Slyšel jsem křik.\\ | ||
| + | Zasáhl jsem někoho?\\ | ||
| + | |||
| + | Jedno vím dodnes:\\ | ||
| + | střílel jsem.\\ | ||
| + | |||
| + | Šli jsme dál na východ.\\ | ||
| + | Cesty, prach a vesnice.\\ | ||
| + | A v jejich tvářích\\ | ||
| + | jsem viděl strach a hněv.\\ | ||
| + | Někdy jsem si potichu\\ | ||
| + | mluvil po našimu.\\ | ||
| + | Nikdo z kamarádů\\ | ||
| + | nevěděl, co říkám.\\ | ||
| + | |||
| + | O šest let později\\ | ||
| + | bylo Německo pryč.\\ | ||
| + | Vrátil jsem se domů do Hlučína.\\ | ||
| + | Zase jiné vlajky.\\ | ||
| + | Zase bylo mé jméno\\ | ||
| + | nějak špatně.\\ | ||
| + | |||
| + | Ptali se:\\ | ||
| + | „Byl jsi Němec? | ||
| + | Řekl jsem:\\ | ||
| + | „Byl jsem tady.“\\ | ||
| + | Ptali se:\\ | ||
| + | „Byl jsi voják? | ||
| + | Odpověď jsem zůstal dlužen.\\ | ||
| + | |||
| + | Dlouhé mlčení\\ | ||
| + | nepřestávalo.\\ | ||
| + | Svým vnoučatům\\ | ||
| + | jsem někdy potichu\\ | ||
| + | zpíval píseň z dřívějška.\\ | ||
| + | |||
| + | Jeden řádek byl německy.\\ | ||
| + | Jeden byl po našimu.\\ | ||
| + | Jsem Anton Špaček.\\ | ||
| + | Neptejte se,\\ | ||
| + | čím jsem byl:\\ | ||
| + | Němec,\\ | ||
| + | nebo Čech?\\ | ||
| + | |||
| + | **JSEM ODSUD.**\\ | ||
| + | |||
| + | |||
| + | ---- | ||
| + | |||
| + | |||
| + | ==== ANTON — po našimu ==== | ||
| + | |||
| + | {{jPlayerPlaylist>: | ||
| + | |||
| + | // | ||
| + | |||
| + | Jo sem Anton Špaček,\\ | ||
| + | jo sem se tu narodil.\\ | ||
| + | Za domem pola,\\ | ||
| + | před domem cesta.\\ | ||
| + | Tata pravił: „Prajzsko.“\\ | ||
| + | Mama řadzila po našimu.\\ | ||
| + | A dyž se kery ptal,\\ | ||
| + | pravili zmy: „Stond.“\\ | ||
| + | |||
| + | Jak přišli Němcy,\\ | ||
| + | někeři nosili květy,\\ | ||
| + | někeři stoli cicho,\\ | ||
| + | někeři šli dom.\\ | ||
| + | Tata pravił: „Konečně.“\\ | ||
| + | Mama robila dali.\\ | ||
| + | Bylo mi dvacet roků.\\ | ||
| + | Co sem temu rozuměl?\\ | ||
| + | |||
| + | Potym přišlo psani,\\ | ||
| + | navrchu był orel.\\ | ||
| + | Moje jmeno po německu,\\ | ||
| + | tak sem se už raz menoval.\\ | ||
| + | Nikdo se neptal: „Chceš? | ||
| + | Nikdo neřek: „Zustaň.“\\ | ||
| + | Dostal sem uniformu.\\ | ||
| + | A oblek sem ju.\\ | ||
| + | |||
| + | Mezi soldatami\\ | ||
| + | był jeden přesvědčeny.\\ | ||
| + | Un řadził o Führerovi, | ||
| + | jo řadził o domu.\\ | ||
| + | Un věřił v Německo.\\ | ||
| + | Jo věřił — v co vlastně?\\ | ||
| + | V naš dum, v pola\\ | ||
| + | a že se zas vratim dom.\\ | ||
| + | |||
| + | Potym přišel rozkaz.\\ | ||
| + | |||
| + | Střilel sem.\\ | ||
| + | |||
| + | Umřel někdo\\ | ||
| + | moju rukou?\\ | ||
| + | Slyšel sem křik.\\ | ||
| + | Trefil sem?\\ | ||
| + | |||
| + | Jedno vim furt:\\ | ||
| + | střilel sem.\\ | ||
| + | |||
| + | Šlo se dali na vychod.\\ | ||
| + | Cesty, prach a dědiny.\\ | ||
| + | A v tych tvářach\\ | ||
| + | sem viděl strach a zlost.\\ | ||
| + | Někdy sem si potichu\\ | ||
| + | řadził sam po našimu.\\ | ||
| + | Žaden z kamratu\\ | ||
| + | nevěděl, co řadzim.\\ | ||
| + | |||
| + | Za šest roku\\ | ||
| + | bylo Německo pryč.\\ | ||
| + | Šel sem dom do Hlučina.\\ | ||
| + | Zas ine flagy.\\ | ||
| + | Zas moje jmeno\\ | ||
| + | bylo kajsi špatně.\\ | ||
| + | |||
| + | Ptali se:\\ | ||
| + | „Był sy Němec? | ||
| + | Řek sem:\\ | ||
| + | „Jo sem był tu.“\\ | ||
| + | Ptali se:\\ | ||
| + | „Był sy soldat? | ||
| + | Neodpověděl sem.\\ | ||
| + | Dłuhe mlčeni\\ | ||
| + | trvalo dali.\\ | ||
| + | |||
| + | Svojim vnukom\\ | ||
| + | sem někdy potichu\\ | ||
| + | zpival staru piseň.\\ | ||
| + | Jedna řadka byla německy.\\ | ||
| + | Jedna po našimu.\\ | ||
| + | |||
| + | Jo sem Anton Špaček.\\ | ||
| + | Něptajtě se,\\ | ||
| + | co sem był:\\ | ||
| + | Němec\\ | ||
| + | abo Čech?\\ | ||
| + | |||
| + | **JO SEM STOND.**\\ | ||
| + | |||
| + | |||
| + | ---- | ||
| + | |||
| + | |||
| + | ==== ANTON — polnisch ==== | ||
| + | |||
| + | {{jPlayerPlaylist>: | ||
| + | |||
| + | Jestem Anton Špaček,\\ | ||
| + | tutaj się urodziłem.\\ | ||
| + | Za domem są pola,\\ | ||
| + | przed domem jest droga.\\ | ||
| + | Ojciec mówił: „Prusy.“\\ | ||
| + | Matka mówiła po našimu.\\ | ||
| + | A kiedy ktoś pytał,\\ | ||
| + | mówiliśmy: | ||
| + | |||
| + | Kiedy przyszli Niemcy,\\ | ||
| + | jedni nieśli kwiaty,\\ | ||
| + | inni stali w milczeniu, | ||
| + | inni poszli do domu.\\ | ||
| + | Ojciec powiedział: | ||
| + | Matka robiła swoje.\\ | ||
| + | Miałem dwadzieścia lat.\\ | ||
| + | Co ja wtedy wiedziałem? | ||
| + | |||
| + | Potem przyszło pismo.\\ | ||
| + | Na górze był orzeł.\\ | ||
| + | Moje nazwisko po niemiecku.\\ | ||
| + | Tak nazywałem się już kiedyś.\\ | ||
| + | Nikt nie pytał: „Chcesz? | ||
| + | Nikt nie mówił: „Zostań.“\\ | ||
| + | Dostałem mundur.\\ | ||
| + | I go założyłem.\\ | ||
| + | |||
| + | Wśród żołnierzy\\ | ||
| + | był jeden przekonany.\\ | ||
| + | On mówił o Führerze, | ||
| + | ja mówiłem o domu.\\ | ||
| + | On wierzył w Niemcy.\\ | ||
| + | Ja wierzyłem — w co właściwie? | ||
| + | W nasz dom, w te pola\\ | ||
| + | i że znów wrócę do domu.\\ | ||
| + | |||
| + | Potem przyszedł rozkaz.\\ | ||
| + | |||
| + | Strzelałem.\\ | ||
| + | |||
| + | Czy ktoś umarł\\ | ||
| + | z mojej ręki?\\ | ||
| + | |||
| + | Słyszałem krzyki.\\ | ||
| + | Czy trafiłem? | ||
| + | |||
| + | Jedno wiem do dziś:\\ | ||
| + | strzelałem.\\ | ||
| + | |||
| + | Szliśmy dalej na wschód.\\ | ||
| + | Drogi, kurz i wsie.\\ | ||
| + | A w ich twarzach\\ | ||
| + | widziałem strach i gniew.\\ | ||
| + | Czasem po cichu\\ | ||
| + | mówiłem do siebie po našimu.\\ | ||
| + | Żaden z kolegów\\ | ||
| + | nie wiedział, co mówię.\\ | ||
| + | |||
| + | Sześć lat później\\ | ||
| + | tamtych Niemiec już nie było.\\ | ||
| + | Wróciłem do domu, do Hlučína.\\ | ||
| + | Znowu inne flagi.\\ | ||
| + | Znowu moje nazwisko\\ | ||
| + | było jakoś nie tak.\\ | ||
| + | |||
| + | Pytali:\\ | ||
| + | „Byłeś Niemcem? | ||
| + | Powiedziałem: | ||
| + | „Byłem tutaj.“\\ | ||
| + | Pytali:\\ | ||
| + | „Byłeś żołnierzem? | ||
| + | Nie dałem im odpowiedzi.\\ | ||
| + | |||
| + | Długie milczenie\\ | ||
| + | wciąż trwało.\\ | ||
| + | Moim wnukom\\ | ||
| + | czasem po cichu\\ | ||
| + | śpiewałem dawną piosenkę.\\ | ||
| + | Jeden wers był po niemiecku.\\ | ||
| + | Jeden był po našimu.\\ | ||
| + | |||
| + | Jestem Anton Špaček.\\ | ||
| + | Nie pytajcie,\\ | ||
| + | kim byłem:\\ | ||
| + | Niemcem\\ | ||
| + | czy Czechem?\\ | ||
| + | |||
| + | **JESTEM STĄD.**\\ | ||
| + | |||
| + | |||
| + | ---- | ||
| + | |||
| + | [[ludwig: | ||